Hudební skladatel, režisér, aranžér a hudební redaktor
Zdeněk Petr se narodil v lašské Kopřivnici dne 21. září 1919 jako jediný syn manželů Františka a Amálie Petrových. K hudbě ho přivedl jeho otec, truhlářský dělník závodů Tatra a nadšený hudebník samouk, který byl v roce 1922 jedním ze zakládajících členů Pěveckého sdružení v Kopřivnici.
Hudbou byl Zdeněk Petr obklopen od malička. Kromě maminčina zpěvu měl možnost poslouchat amatérskou hru na housle svého otce a sledovat jeho činnost. František Petr byl totiž nejen dlouholetým zastupujícím dirigentem Pěveckého sdružení v Kopřivnici, ale čas od času působil i jako dirigent operetních představení, která pořádali ochotníci kopřivnické Dělnické tělocvičné jednoty ve spolkovém domě zvaném Moravia. Se sólisty nacvičoval jejich party ve svém bytě, takže zkouškám byly přítomny i všechny tři jeho děti.
„Mé sestry, obě starší než já, velmi dobře zpívaly a někdy se stávalo, že zvláště starší z nich uměla zpěvní role subrety z opakovaného poslechu daleko dřív než sólistka sama,“ popisuje toto období ve své knize vzpomínek s názvem Hudba přítelkyně Zdeněk Petr. „Nikdy ovšem otce ani nenapadlo, že by svou dceru obsadil do některé z operet, které nacvičil – nepřipouštěl sebemenší protekci,“ pokračuje.
První hudební nástroj, který malý Zdeněk dostal do ruky, byla citera. Jeho otec ji našel někde v Haliči, když se vracel z první světové války domů, a protože byl truhlář, snadno ji opravil. „Byl jsem šťasten – měl jsem nástroj, který byl schopen vyluzovat akordy,“ vzpomínal o mnoho let později Zdeněk Petr.
Přesto od dětství toužil po klavíru. Rodinný rozpočet však pořízení nákladného nástroje nedovoloval, proto se musel spokojit s tím, že se hře na klavír chodil učit k dalšímu z členů Pěveckého sdružení v Kopřivnici, otcovu příteli Antonínu Turkovi. Cvičit chodil do velkého sálu Moravia, ale protože byl sál rozlehlý a tmavý, a Zdeněk Petr malé dítě, v sále se bál, a tak jeho učení vzalo brzy za své. Na svůj první vlastní klavír si tak musel počkat až do roku 1947, kdy poslal rodičům domů 10 000 Kč ze zálohy na honorář za přípravu muzikálu Voskovce a Wericha Divotvorný hrnec a otec mu z odměny klavír pořídil.
Na reálném gymnáziu v Příboře, kde Zdeněk Petr studoval, se seznámil se starším spolužákem Václavem Pokorným. Že to bylo osudové setkání, se ukázalo až o mnoho let později. Václav Pokorný pocházel z rodiny příborského lékárníka a ačkoli se ve svém profesním životě musel vydat ve stopách svého otce, hudbu nikdy neopustil. Se Zdeňkem Petrem je pojila mj. záliba v hudbě Jaroslava Ježka, ale i v dalších hudebních oblastech a názorech.
„Kdykoli nám to čas dovolil, poslouchali jsme spolu rozhlasové programy i gramofonové desky a sedávali u klavíru, pokoušejíce se po paměti čtyřručně hrát Ježkovy předehry, mezihry a baletní čísla z her Osvobozeného divadla i proslulé skladby amerických autorů jako byl Duke Ellington George Gerwshwin, Jerome Kern a jiní,“ vzpomínal později Zdeněk Petr.
Právě díky Václavu Pokornému se Zdeněk Petr také seznámil s R. A. Dvorským a získal u něj v Praze zaměstnání. Stalo se tak 1. prosince roku 1939, rok poté, co Zdeněk Petr přijel do Prahy studovat na vysoké škole, ale kvůli nacistům, kteří školy zavřeli, se v hlavním městě ocitl bez práce a bez prostředků.
U R. A. Dvorského se naučil řadu věcí, které později zúročil i při svém zaměstnání v Československém rozhlase a v Supraphonu. Začínal jako tzv. volontér, tedy dobrovolník bez pevně stanovené pracovní náplně. Pro Dvorského vyřizoval nejrůznější korespondenci, seznámil se se všemi obory hudebně nakladatelské činnosti a dokonce doprovázel R. A. Dvorského a jeho kapelu Melody Boys na jejich turné.
Později už jako zaměstnanec prováděl korektury všech druhů hudebnin, které Dvorský vydával a dostal i možnost vytvářet hudební aranžmá. Díky této práci se také seznámil s řadou významných hudebníků, z nichž mnozí se stali jeho přáteli. Mezi ně patřil i např. dirigent Karel Vlach, kterého si oblíbili z USA se navrátivší Jan Werich a Jiří Voskovec. Zdeněk Petr se se svými idoly z mládí setkal poprvé u svého zaměstnavatele, a právě díky úzké spolupráci s Karlem Vlachem, se brzy dostal i ke spolupráci s oběma hvězdami české divadelní a filmové scény.
V roce 1947 začal pracovat na hudbě k divadelnímu představení Divotvorný hrnec. Tento zřejmě vůbec první americký muzikál odehraný na evropském kontinentě přivezli slavní V+W z Ameriky. V originále se jednalo o muzikál Finian´s Rainbow Freda Saidyho a Yipa Harburga, k němuž složil hudbu Burton Lane. Zdeněk Petr dostal za úkol naposlouchat originální hudbu z dovezených desek a upravit ji pro divadelní orchestr. Kromě toho dostal za úkol připsat do hry ještě hudbu k baletům Zuzana a zlato a Neděle ráno. Premiéra hry se konala 6. března 1948 a jen do konce divadelní sezóny 1947–1948 bylo odehráno 119 představení.
Po změně režimu v roce 1948 začalo být jasné, že soukromé vydavatelství R. A. Dvorského zanikne. Proto R. A. Dvorský doporučil Zdeňku Petrovi, aby se začal poohlížet po jiném zaměstnání. Našel ho v Československém rozhlase, kam nastoupil 5. září 1949.
Nejprve tu zastával místo hudebního redaktora různých hudebních žánrů. V této době se také seznámil s kolegou textařem, hercem, konferenciérem a scénáristou Vladimírem Dvořákem. Spolu napsali rozhlasovou komedii Sto dukátů za Juana, v níž společně stvořili „hit“ s názvem Píseň pro Kristinku. Hra se poprvé vysílala v roce 1954 a Píseň pro Kristinku se od té doby dočkala mnoha vydání a nazpívání v různých jazycích a zemích světa. O její oblibě svědčí i to, že se umístila na 7. místě finálové patnáctky v anketě Hit století, kterou na přelomu let 1999 a 2000 uspořádali Český rozhlas Radiožurnál a společnost Musica, a na 4. místě v anketě Sto hitů republiky, kterou uspořádal Český rozhlas Dvojka u příležitosti 100. výročí vzniku Československa.
I zde se setkal s řadou hudebníků, ale i divadelních a filmových herců a dalších význačných osobností. Dostal také prostor pro vlastní tvorbu – například v roce 1951 napsal pro filmovou komedii Martina Friče Císařův pekař, pekařův císař písničku Ten umí to a ten zas tohle, v roce 1957 napsal hudbu k divadelnímu představení v režii Alfréda Radoka Komik, podle předlohy anglického dramatika Johna Osborna. V této době se také seznámil s textařem Ivo Fischerem, s nímž pak do konce života vytvořil desítky písní a skladeb.
Z Československého rozhlasu odešel jako hudební redaktor v roce 1961 a 1. prosince 1961 nastoupil do redakce Státního hudebního vydavatelství Supraphon. Tehdejší šéfredaktor gramofonové redakce Dr. Jiří Hlaváček mu místo nabídl mj. i s tím, že tam „bude mít víc času ke komponování“. Během svého šestiletého působení v Supraphonu, se Zdeněk Petr setkával s pěveckými hvězdami tehdejší doby jako byly Eva Pilarová, Karel Gott, Yvetta Simonová, Milan Chladil, Karel Štědrý, Hana Hegerová, Josef Zima, Jiří Suchý, Waldemar Matuška aj.
Do Československého rozhlasu se, tentokrát už jako hudební režisér, vrátil 1. března 1968 a už v něm zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1980. Zemřel 5. prosince 1994 ve věku 75 let. S manželkou Marií měl jediného syna Jiřího, který je zubařem-ortodontistou.
Debata s MUDr. Jiřím Petrem a historičkou umění Duňou Panenkovou o životě a díle hudebního skladatele Zdeňka Petra. Katolická beseda v Kopřivnici.
Výstava o životě a díle Zdeňka Petra s názvem Ten umí to a ten zas tohle. Muzeum Fojtství v Kopřivnici .
Koncert s názvem Píseň pro Kristinku – 100 let od narození Zdeňka Petra. Velký sál Katolické besedy v Kopřivnici.
Koncert Píseň pro Kristinku – 100 let od narození Zdeňka Petra. Le Royal, Theatre & Club Chic, Praha.
Výstava o životě a díle Zdeňka Petra s názvem Ten umí to a ten zas tohle. Werichova vila, Kampa Praha.
Křest druhého rozšířeného vydání knihy Hudba přítelkyně, která je profesní autobiografií Zdeňka Petra. Křtu se ujal Zdeňkův dlouholetý přítel – básník, prozaik, textař, cimrmanolog a moderátor Miloň Čepelka. Radiocafé, Český rozhlas Praha.
Aerovka Jazz Fest, Jazzový festival Zdeňka Petra byl z důvodu koronavirové pandemie odložen na rok 2021.
105 let od narození Zdeňka Petra
Připomenout si hudebního skladatele, režiséra a aranžéra můžete v dokumentu České televize nebo poslechem prvního vydání jeho knihy Hudba přítelkyně namluvené hercem Luďkem Munzarem. Dostupné je na Radiotéce.
